Blog for Nameless-Value

novel, essay, poetry, criticism, diary

Kdyby to chybělo odsud a tam

Pokud mi čas chyběl, jak můžu čekat na další šanci, až tě uvidím, jak se těšíš na svůj obličej a úsměv?


Pokud nám čas chyběl, jak můžeme čekat na další šanci, abychom se shromáždili, tak se těšíme na rozhovor u nás a u soudu.


Pokud vám chybí prostor, jak si můžete zatančit společně, tak se těšíte na to, že uslyšíte svou frázi a dobrý jive.


Pokud nám vesmír chyběl, jak se můžeme vydat za dalším postojem ke shromáždění a vzplanutí?


I kdybychom se všichni násilím omezili na vlastní prostor a už se nikdy nesetkali, kdo by mohl přijmout očekávání naší mysli?
Co by mohlo poškrábat představivost naší mysli?


Všechny obavy musí být přítomny řešení, v jiný den.
Všechny emoce, které se bojí, musí být dány za to, že se jim uleví při dalším příchodu bouře, ukončí rozkvět.


Všechna setkání a bytí v životě, ale věděl, smrt se na další den jednou za celou životnost, musí se spoléhat na přítomnost, kolem nás, ale možná, pokud i absence byla chybí ze kdekoli, jak jsme dlouho k vidění od někoho a něco setkání znovu?


Tady musí být, tam musí být, tam musí být, tam, ale kdykoli naše vlastní mysl musí držet tady a tam, každý zvlášť a společně příležitostně.
Protože, i když tak silnější hrozbou útoků nás, nic by mohlo zničit náš vlastní nápad i jednou za čas, přemýšlet o nepřítomnosti, ale další šanci ve chvíli přítomnosti.


Proto, pokud některé záležitosti se snaží dělat tak, aby nás, z ničeho, asi by je nikdy mluvit s jinou navzájem, jako nás, a že by mohl žárlit na nás, v nepřítomnosti dělat jako my, tak radostně!


(Březen. 26. 2020)