Blog for Nameless-Value

novel, essay, poetry, criticism, diary

Na co se budeme ptát "já"? Část 1

Koneckonců, v životě musí být všechno jen subjektivní, ne nějaké jiné poněkud, víte, nebo nevíte, zatím netuším.
Upřímně řečeno, chci říct, že nechci být hodnocen, co bych mohl být šťastný nebo ne, že tak veřejně rozpoznatelný hodnotový pohled by se na mě nikdy neměl vztahovat, tato myšlenka je v mé mysli dominantní, víte, nemám o tom ve vás tušení.



Úspěšně dělá nějaké ocenit nebo ne, ne tak dobře, jak jsem teď šťastný, nebo ne, to posoudit názor nebo odhad, že otázka sama o sobě chci vyloučit ze svého života, vidíte!



Nakonec, jen pro každého sám, sám jsem jen sám sebou nic jiného než to, ten pocit tam musí být, víš. Pouze cokoli může být to, co to znamená, jinými slovy, jakákoli záležitost, jakákoli věc je taková, jaká je, co dělá, co to je, jen ta věc může být tak přirozená a integrální.



Nicméně, ve skutečnosti opravdu jen to, co to je, by měl být, co by mělo být jinak, musí to být nic, ale pouze to může být tak těžké na realizaci nikomu.
Vědět to a co má být tato myšlenka provedena v tak tvrdé mezeře, k tomu musí být někdo mučen tím, že se ptá, že by to mohlo být tak dobře provedeno nebo ne, jen ten pocit a dojem mi mohl zůstat.



Ano, je ten rozdíl, že některé ne tak snadno vložené trochu dráždí některé neidentifikované bolestně trvalé paměti je mláto nebo některé nejsou vyřešeny lítostivé některé absurdity, nebo nějaký vlastní neprůhledné emoce je kdykoliv vlevo v mé mysli, nicméně, to může nikdy být řečeno, aby někdo, nutně bych již vzdal naději, ale současně některé doutnající emoce je kdykoliv vlevo na mysl, a které zůstaly nějaké stopy je neviděl tak prázdné, marné, takže nihilistically považovat, ale na oherová ruku, další sebe objektivně a chladně dívat na tento aspekt, to absurdně komické a sarkastické realita je tak pozoruhodně viditelné na potvrzení, aby mi kdykoli, a to, sám zesměšňování takže na samostatná budova, další sám vlastně chce převést, nicméně, jeden více, jiný sám mohl chtít to nechal jak to je.



V podstatě, někdo, být sám sebou je opravdu identifikovány poněkud, a vědomí, k účasti v nějaké sociální roli. Pak do jisté míry velmi oficiálně a formalistically anonymní, ale na to, jen sám mi tak soucitný, a tak současně tak fanaticky, nicméně mezitím sám vysmívá, objektivně to viděl sám sebe při pohledu na tak směšně.



Ale asi ta iterace nikdy nesmí mít žádný pokrok, alespoň pro mě, koneckonců, v jednom sám, velmi infantilní sám, tak ambiciózní mládí se baví, a trochu senilně tak duchovně a mentálně starší sám sousedící s sebou.
Nicméně, každý sám by se nikdy nemohl hádat s nikým jiným, ale synchronně se vzájemně neshodovat, víš!



Nakonec mi nemohla být předložena žádná odpověď, a na to, jen se na to ušklíbnu, jen se dívám, a nedotýkat se ani kontaktovat, ale nebyl by to žádný problém. Porušení abstinence jakékoliv alkohol, ale jiné radosti může být ponechán jako já, kdy, jak stejný zvyk, ale jen velmi ojedinělé mysl křičí, že nejsou ochotni ještě nikdy, nikdy zcela spontánní, ale že tak oddělit mysl může příležitostně zajistit a zachránit tak zmatená mysl, příliš, budete souhlasit!
(pokračování příště)